Jaguár xf V6 3.0SC. Noblesní zabiják vlastní pověsti.
Věřte nebo ne, když to bouchne, vydává to zvuky jako z kamenolomu, ale jen chvíli, pak už je po všem.
Pod kapotou se ukrývá kompresorem přeplňovaný šestiválec do V se zalomením bloku vůči hlavám 90°. Na papíře to zní fajn, v praxi je to konstrukce, která se se spolehlivostí moc nekamarádí. Díky tomu zalomení je kliková hřídel vyosená v ojničních čepech. Technicky řečeno, něco jako „lepší než rezavým drátem do oka“.
Kliková hřídel je srdcem motoru, nejdražší a nejpřesnější součást. A tady tohle srdce Jaguar vyrobil tak, že je spíš na úrovni bodu mrazu. Jenže proč neudělali klikovku pořádně? No… protože Green Deal. Ano, slyšíte správně. Díky mazacím kanálům, které dodávají olej ojničním ložiskům jen po půl otáčky motoru, se sníží vnitřní tření, a tím i emise.
Problém? Že druhou půlku otáčky motoru ložiska jedou „na sucho“. Přirovnat se to dá k bazénu: buď jste pořád pod vodou, nebo se pořád nadechujete. Jaguar zvolil tu horší variantu a motor na to tvrdě doplácí. A ne, jen zvýšení tlaku oleje, jako to dělají všichni nepomůže.
Motor se zadře? Stane se. Normálně by se koupily nové díly, složil by se a jelo by se dál. Jenže u Jaguáru zjistíte, že to takhle nefunguje. Klikovou hřídel nebo ojnice nebo snad jen ty ložiska si samostatně nekoupíte. Nabízí se jen celý polomotor, samozřejmě s těmi samými vadami, jen je nový a za bambilion korun. Marketingový tah hodný tleskání, pro ně, ne pro vás.
Chvilku se zdá, že tu máme něco skvělého: Jaguar místo hydraulických zdvihátek použil mechanické hrnky, což je z pohledu spolehlivosti a přesnosti super řešení. Jenže… jejich ventilová vůle není 0,25–0,5 mm jako u závodních motorů, ale až třikrát větší. Výsledek? Klepání v hlavě, tvrdé dorazy a časem i riziko, že ventil prostě upadne. Když se v autorizovaném servisu zeptáte na tyto zvuky odvětí poměrně jednoduše "no to tyhle motory jsou takové uklepané" aha, už víme proč, že ?
Rozvodový řetěz, řemenice a její ozubení vypadá, jako kdyby ho někdo vzal z rozetky starého kola. Člověk je v podivu, že to vůbec nepřeskočí samo o sobě. A napínáky? Hydraulické, samozřejmě, ale konstrukčně chatrné. Výsledek je naprosto nejisté napínání, které může selhat. A pak už jen ťuk ťuk.
Plastové trubky chladicí kapaliny? Ty se časem rozpůlí a fridex vesele vytéká. Protože proč by to někdo udělal rovnou z hliníku, že jo.
Tady přichází ta největší facka. Motor nemá žádné čidlo tlaku oleje, žádnou červenou kontrolku, nic. V jiném autě se vám rozsvítí varování a víte, že je zle. V Jaguáru? Jedete dál, motor se zadírá a vy si to užíváte, dokud nepřijde definitivní „game over“. To není chyba, to je čistý horor.
Naštěstí není vše ztraceno. My jsme tenhle motor rozebrali a vrátili mu důstojnost, kterou mu Jaguar nedodal.
- Ojniční ložiska jsme předělali tak, aby byla mazána po celou otáčku, ne jen polovinu.
- Kliková hřídel i hlavy jsme uložili na štefty s maticemi pro pevné dotažení.
- Hydraulické napínáky rozvodů jsme upravili tak, aby nikdy nemohly selhat.
- Dodali jsme čidlo tlaku oleje i budík do kokpitu, řidič teď přesně ví, jak na tom tlak oleje je.
- Plastové trubky jsme nahradili hliníkovými odlitky, které neprasknou ani za sto let.
- Ventilové vůle jsme zmenšili na závodní hodnoty, cvakání pryč, spolehlivost zpět.
A pak je tu další věc, která se mezi lidma traduje, že přebroušená klikovka nic nevydrží a motor se znovu zadře. Nesmysl. My jsme klikovou hřídel opravili přebroušením ojničních i hlavních čepů a pokud se to udělá pořádně, funguje to bez problémů. Celý fígl je v tom, aby v motoru nezůstalo nic, co by se mohlo nachytat na čepy a udělat paseku. Ojniční ložiska totiž nejezdí po čepu, ale po olejovém filmu. Takže když má motor čistý vnitřek, tlak oleje a správnou péči, přebroušená klika vydrží. A kdo tvrdí opak, ten jenom nevěří faktům
Po všech úpravách motor ožil. Jede jako nový, spíš ještě líp než jeho originální bratr z fabriky. A hlavně dává smysl.
Pokud tenhle motor máte, alespoň si nechte preventivně zkontrolovat ojniční ložiska. Je to ta jediná věc, která může oddálit katastrofu. A pak už se třeba z vašeho rande s Jaguarem nestane krvavý horor, ale příběh o lásce, která ve skutečnosti stojí za to.
A závěr? Nevěřte mýtům z internetu. Věřte faktům, technice a zkušenostem. Jaguar má duši, řev i jméno jen ho občas musíte vzít zpátky do dílny a napravit paseku za výrobce.
U dalšího článku s pozdravem Tobiáš.
Sledujte MOTORFIX








